Terezínská deklarace
30. června 2009, 47 států účastnících se Pražské konference o aktivech z éry holocaustu podepsalo Terezínskou deklaraci. Deklarace mimo jiné volá po posílení a udržení předchozích snah, hlavně těch z Washingtonské konference, o zajištění spravedlivých řešení týkajících se kulturního majetku, včetně judaik, který byl uloupen nebo přemístěn během nebo v důsledku holocaustu (šoa). Co se týče Uloupeného umění, Deklarace volá po uznání faktu, že restitucí nelze dosáhnout bez znalostí o potenciálně uloupených uměleckých dílech a kulturním majetku. Je proto nutné neustálé pátrání po původu uměleckých děl a kulturního majetku a trvalá snaha zdostupnit výsledky na internetu, avšak vždy s dodržováním pravidel a zákonů pro ochranu soukromí. Co se týče judaik a židovského kulturního majetku, Deklarace uznává, že neexistuje žádný univerzální model, ale volá po „Uznání naléhavé potřeby identifikovat způsoby, jak dosáhnout spravedlivého řešení v otázkách judaik a židovského kulturního majetku, kde původní vlastníky nebo dědice původních vlastníků, jedince nebo právnické osoby, nelze identifikovat.“ Kromě toho Deklarace prohlašuje, že by měla být podniknuta opatření na ochranu svatých svitků a ceremoniálních předmětů a tam, kde jsou tyto v držení vlády, měly by být zdostupněny pro použití v synagogách.
