Zemřel Wilhelm Brass, fotograf z Osvětimi

Brass se narodil v roce 1917 v rakousko-polské rodině. Pracoval jako fotograf na jihu Polska. Po matce Polák, po otci Rakušan. Wilhelm Brasse před pár lety vzpomínal, že u nich doma se mluvilo vždy polsky. Jen když se tatínek s dědou o něčem důležitém přeli, mluvili prý německy. Cítil se být Polákem, a nadto toužil bojovat proti Němcům. Do Osvětimi se jako vězeň dostal po tom, co po vypuknutí druhé světové války odmítl vyjádřit věrnost nacistickému Německu a místo toho se přidal k polské armádě. Nacisté ho zatkli v roce 1940 při pokusu přejít maďarské hranice. V koncentračním táboře se stal vězněm číslo 3444. Mezi úkoly, které měl jako vězeň v Osvětimi vykonávat, bylo i fotografování spoluvězňů na osobní dokumenty, díky čemuž zůstala zachována sbírka 39.000 fotografií. "Když lidé přicházeli do Osvětimi, jejich líce byly plné, vypadali normálně. O několik týdnů později, pokud byli stále naživu, byli k nepoznání," uvedl Brass v jednom rozhovorů z roku 2009. Do očí plných strachu a zoufalství pohlédl padesát tisíckrát. Při osvobozování Osvětimi, když velitelé SS dali příkaz zničit veškerou fotodokumentaci, podařilo se Brassemu zachránit mnoho negativů. Dodnes má ale všechny tváře na trvalo vypálené v paměti.

Několik dní před osvobozením Osvětimi 27. ledna 1945 byl Brass evakuován a ocitl se mezi 60.000 nemocnými a umírajícími vězni v pochodu smrti do koncentračních táborů Gross-Rosen a Buchenwald. Přežil, před osvobozením americkými jednotkami 6. května 1945 byl zadržován v táborech Mauthausen, Melk a Ebensee na území Rakouska.

Historici odhadují, že v rukou německých okupantů Polska v letech 1940 až 1945 zemřelo v koncentračním táboře Osvětim (Auschwitz-Birkenau) 1,1 milionu lidí. Devadesát procent obětí tvořili Židé."Po válce jsem se pokoušel pracovat jako fotograf, ale nemohl jsem. Ty ubohé židovské děti byly vždy před mýma očima. Existují věci, na které nikdy nemůžete zapomenout," řekl Brass v roce 2009.

Původní článek naleznete zde